Může oxid titaničitý způsobit rakovinu?

Důkladné vědecké důkazy ukazují, že oxid titaničitý je bezpečný. Zde jsou fakta, co byste měli vědět.

Oxid titaničitý je jasně bílý prášek, který se díky svým jedinečným a užitečným vlastnostem používá v mnoha různých průmyslových odvětvích. Nejčastěji se používá v každodenních výrobcích, jako jsou barvy, plasty, papír a inkousty.

Současné vědecké poznatky ukazují, že používání výrobků obsahujících oxid titaničitý je bezpečné:

• V průběhu desítek let průmyslového a nezávislého výzkumu nebyly nalezeny žádné důkazy o možném riziku vzniku rakoviny u lidí způsobené oxidem titaničitým.
• Studie, které spojují oxid titaničitý s rizikem vzniku rakoviny, vycházejí z nadměrného přetížení plic pozorovaného u potkanů, které zahrnovalo expozici velmi vysokému množství oxidu titaničitého při vdechování.  Extrémní dávky použité ve vědeckých studiích s potkany neodrážejí běžné podmínky používání nebo expozice a neexistují žádné důkazy o potenciálním riziku rakoviny pro pracovníky, kteří mohou být TiO2 vystaveni denně.

Úvod

Oxid titaničitý je dobře známá a všudypřítomná přírodní látka. Oxid titaničitý – známý také pod svým chemickým názvem TiO₂ – byl posuzován z hlediska bezpečnosti velkým počtem regulačních orgánů a byl trvale shledán bezpečným pro širokou škálu všech aplikací.

V poslední době se diskutuje o tom, zda může být pro člověka škodlivý, nebo dokonce způsobovat rakovinu. Zde jsou hlavní otázky a klíčová fakta.

Oxid titaničitý byl Evropskou unií klasifikován jako karcinogen kategorie 2 při vdechování. Co to znamená? 

V roce 2020 EU klasifikovala oxid titaničitý ve formě prášku jako podezřelý karcinogen při vdechování podle nařízení EU o klasifikaci a označování (CLP).

Neexistují žádné vědecké důkazy o vzniku rakoviny u lidí v důsledku expozice oxidu titaničitému. Klasifikace je založena na jedné inhalační studii na potkanech, která byla provedena v podmínkách nadměrného přetížení. Agentura TDMA se domnívá, že tato studie není přijatelným vědeckým základem pro klasifikaci, a důkladné posouzení váhy důkazů potvrzuje, že TiO2 nevyvolává rakovinu a nemá vnitřní vlastnost způsobovat rakovinu.

Orgány EU v klasifikaci zdůraznily, že k podezření na nebezpečí by mohlo dojít při dlouhodobém vdechování prachu v extrémně vysokých koncentracích.

Proč tedy EU klasifikovala oxid titaničitý? A co tato klasifikace znamená pro spotřebitele? Zde je to, co byste měli vědět.

Proč IARC vyhodnotila oxid titaničitý jako “pravděpodobně karcinogenní” při vdechování?

V roce 2006 dospěla Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) k závěru, že neexistují dostatečné důkazy pro tvrzení, že oxid titaničitý způsobuje u lidí rakovinu.

IARC však dospěla k závěru, že oxid titaničitý je “pravděpodobně karcinogenní pro člověka při vdechování” (kategorie 2b). Zjistila nedostatečné důkazy u lidí, ale dostatečné důkazy o riziku rakoviny u zvířat.

Hodnocení IARC vychází ze tří studií na potkanech provedených před více než 20 lety za podmínek, které nejsou v souladu se současnými pokyny EU pro testování.

Kromě toho se obecně uznává, že potkani jsou jedinečně citliví na účinky “přetížení plic”, což je stav, který se u lidí nepozoruje.

Zjištění IARC nevyvolala v Evropě žádná další regulační opatření.

Proč EU klasifikovala oxid titaničitý jako možný karcinogen při vdechování až o více než 10 let později?

Po návrhu francouzských orgánů z roku 2016 dospěl Výbor pro posuzování rizik (RAC) Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) v červnu 2017 k závěru, že TiO₂ splňuje kritéria pro klasifikaci jako látka podezřelá z vyvolání rakoviny (kategorie 2) při vdechování.

Stanovisko výboru IRAC jasně uvádí, že neexistují žádné spolehlivé studie karcinogenity u jiných druhů než u potkanů a že relevance těchto údajů pro člověka je nejasná. Stanovisko výboru RAC navíc nebere v úvahu údaje o více než 24 000 pracovnících, které prokazují, že neexistuje žádná souvislost mezi rakovinou u lidí a expozicí oxidu titaničitému.

Výbor RAC zjistil, že podezření na nebezpečí popsané u TiO₂ není specifické pro tuto látku, ale je společné všem prachům/práškům známým jako “špatně rozpustné látky s nízkou toxicitou”.

Podezření na nebezpečí souvisí s formou těchto částic, které při dlouhodobém vdechování ve velmi vysoké koncentraci mohou u potkanů zahltit plíce, což je tzv. stav “přetížení plic”. To může mít za následek karcinogenní účinek, který byl pozorován u potkanů, ale ne u jiných druhů nebo u lidí.

Rozhodnutí EU klasifikovat oxid titaničitý jako možný karcinogen při vdechování není založeno na žádných nových vědeckých důkazech, ale spíše odráží dodatečný preventivní přístup k dobře známému nebezpečí vdechování příliš velkého množství prachu.

Existují nějaká rizika pro spotřebitele?

Výbor IRAC zdůraznil, že “nezohledňuje pravděpodobnost expozice látce, a proto se nezabývá riziky expozice”. Jinými slovy, stanovisko výboru RAC se netýká toho, zda se popsané nebezpečí někdy v reálném světě vyskytne.

Studie o toxikologii látek by však měly brát v úvahu také princip dávkování, často označovaný větou: “Dávka dělá jed”. Všechny chemické látky – dokonce i voda a kyslík – mohou být pro člověka toxické, pokud jsou konzumovány ve vysokých nebo extrémně vysokých dávkách.

Mnoho studií látek na zvířatech testuje účinky látky ve vysokých dávkách, které se v reálném světě nevyskytují. To je případ oxidu titaničitého. Pokud se odstraní extrémní podmínky vdechování uvedené v klasifikaci, není oxid titaničitý škodlivý. Specifické účinky na zvířatech se také nemusí opakovat u lidí, jako v případě “přetížení plic” pozorovaného u potkanů.

To bylo znovu potvrzeno na setkání Evropské komise, členských států a zúčastněných stran. Byl učiněn závěr, že obavy spotřebitelů jsou “zanedbatelné” vzhledem k extrémně vysoké úrovni expozice vdechovatelným částicím oxidu titaničitého, která je nutná k tomu, aby látka byla jakkoli škodlivá. Orgány považovaly takové podmínky za běžných a předvídatelných okolností za nereálné.

Co znamená klasifikace oxidu titaničitého pro spotřebitele?

Klasifikace přijatá Evropskou komisí jasně říká, že podezření na nebezpečí se omezuje na prášek TiO₂, pokud je vdechován po velmi dlouhou dobu ve velmi vysokých koncentracích.

To znamená, že klasifikace má pro spotřebitele velmi omezený význam. Ve většině výrobků je TiO₂ obsažen v konečném výrobku a riziko jeho vdechnutí téměř nehrozí. Stejně tak je TiO₂ v hotových výrobcích, jako jsou barvy a plasty, buď nerozpustný, nebo pevný a nelze jej vdechnout.

Přesto tato klasifikace znamená, že některé výrobky musí být označeny štítky nebo prohlášeními varujícími před prachem, i když není reálné, že by spotřebitelé byli nebezpečí vystaveni vůbec, natož ve škodlivé míře. U jiných výrobků, jako je kosmetika a hračky, může dojít k přehodnocení, aby se znovu potvrdila bezpečnost TiO₂.

Shrnuto a podtrženo:

• Klasifikace EU není založena na nových informacích nebo nebezpečnosti;
• Podezření na nebezpečí se v reálných podmínkách za reálných okolností nevyskytne;
• Bezpečnost oxidu titaničitého pro člověka je i nadále podložena údaji získanými po desetiletí

2/ Je oxid titaničitý bezpečný k jídlu?

Ano – E171, potravinářská jakost oxidu titaničitého, prošla přísnými evropskými testy a klasifikací, které prokázaly, že oxid titaničitý nepřetrvává ani se nehromadí v lidském těle.

Četné studie opakovaně potvrdily bezpečnost přípravku E171.

Co o bezpečnosti E171 řekli vědci a úřady

V roce 2015 provedla skupina výzkumníků z Agentury pro výzkum potravin a životního prostředí ve Velké Británii, Potravinářského institutu při výzkumném centru Tübitak Marmara v Turecku a Institutu pro bezpečnost potravin RIKILT v Nizozemsku studii orální konzumace nano – a větších částic oxidu titaničitého.

Jejich výzkum zjistil, že by nedošlo k “významné vnitřní expozici spotřebitele nanočásticím”.

V roce 2016 Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) při přezkumu potravinářských přídatných látek schválených před rokem 2009 přezkoumal nejnovější informace o přípravku E171. Zjistil, že údaje o E171 nevykazují žádné zdravotní obavy pro spotřebitele. Na bezpečnost E171 nemá vliv velikost částic, protože se nevstřebává do lidského těla.

Proč se Francie rozhodla pozastavit používání E171?

Francouzské rozhodnutí vychází především ze studie, kterou v roce 2017 provedl Národní ústav pro agronomický výzkum (INRA). Závěry této studie však nelze extrapolovat na člověka a nebyly potvrzeny dalšími podobnými výzkumy.

V roce 2017 byla zveřejněna studie francouzského Národního agronomického institutu (INRA), která tvrdí, že rizika rakoviny z požití oxidu titaničitého byla pozorována u potkanů. Podobně jako u inhalačních studií však nelze z protokolu použitého v tomto výzkumu extrapolovat závěr, že by mohl způsobit rakovinu u lidí.

Sama INRA ve skutečnosti jasně uvádí, že její výsledky nelze rozšiřovat na závěry týkající se lidského zdraví a že nejsou v souladu s pokyny OECD pro testování chemických látek. Jiné studie provedené v souladu se směrnicemi OECD neprokázaly žádné nepříznivé účinky při dávkách podstatně vyšších, než byly dávky použité ve studii INRA.

Úřad EFSA byl v roce 2018 sám požádán o přezkoumání závěrů studie INRA a dospěl k závěru, že výsledky studie INRA neopravňují k revizi schválení bezpečnosti přípravku E171. V roce 2019 se Michiganská státní univerzita a Lékařské centrum Nebraské univerzity zabývaly obavami, které studie INRA vyvolala. I když použili vyšší dávky než INRA, nezaznamenali žádné statisticky významné změny spojené s požitím E171 v žádných parametrech imunitního systému nebo rakoviny v gastrointestinálním traktu.

Bývalý evropský komisař pro zdraví a bezpečnost potravin Vytenis Andriukaitis to 20. února 2019 zopakoval a zdůraznil, že používání oxidu titaničitého jako přídatné látky nepředstavuje bezpečnostní riziko. Komisař rovněž potvrdil závěr úřadu EFSA, že orální absorpce TiO2 je extrémně nízká a nezávislá na velikosti částic.

 Shrnuto a podtrženo:

• Francouzské pozastavení používání přípravku E171 není založeno na nových informacích;
• Evropský úřad pro bezpečnost potravin soustavně potvrzuje bezpečnost přípravku E171.

zdroj článku: TDMA

konec stránky