Nanostruktury mimo prostor a čas
Starověké nanostruktury nalezené mimo prostor a čas?!
V současnosti, když čteme články o nanomateriálech je to většinou ve spojitosti s aplikovaným nebo základním výzkumem, vývojem či patenty. Publikují se tak veřejnosti nezvyklé vlastnosti a možnosti, které nám nanomateriály nabízejí.
Tento článek jez jiného soudku, ale přesto se to týká nanotechnologie.
V roce 1991 se u břehů ruských řek Kožim, Narada a Balbanju objevily mimořádně drobné artefakty ve tvaru spirály, které vyvolaly diskusi, jež trvá dodnes. Tyto záhadné a miniaturní struktury naznačují, že před 300 000 lety mohla existovat kultura schopná vyvinout nanotechnologii.
Oopart (Out-of-place artifact)
je termín používaný pro desítky prehistorických předmětů nalezených na různých místech světa, které zdánlivě vykazují úroveň technologické vyspělosti neodpovídající době, v níž byly vyrobeny. Ooparty často frustrují konvenční vědce, potěší odvážné badatele otevřené alternativním teoriím a vyvolávají diskuse.
Tyto vyrobené cívky byly původně objeveny při geologickém výzkumu spojeném s těžbou zlata v pohoří Ural. Tyto kusy zahrnují cívky, spirály, šachty a další neidentifikované součásti.
Podle analýzy Ruské akademie věd v Syktyvkaru jsou největší nalezené kusy převážně měděné, zatímco nejmenší jsou z wolframu-W a molybdenu-Mo.
Použití těchto kovů v čisté formě je i v dnešních podmínkách velmi neobvyklé!
Jejich zpracování je totiž velmi náročné, protože wolfram se začíná tavit až při teplotě 3 410 stupňů Celsia a molybden při 2 650 °C!
Zatímco největší z těchto objektů měří 29,9 mm, nejmenší jsou velké jen 2,54 mm a mnohé z nich vykazují proporce zlatého středu. Jejich tvar naznačuje, že se jedná o vyrobené, nikoliv přirozeně se vyskytující kovové úlomky. Ve skutečnosti bylo zjištěno, že se velmi podobají stejným miniaturním součástkám současné nanotechnologie.
Ačkoli někteří tvrdili, že tyto drobné struktury jsou pouhými troskami po zkušebních raketách vypouštěných z nedaleké vesmírné stanice Pleseck, zpráva moskevského institutu určila, že jsou příliš staré na to, aby pocházely z moderní výroby.
V roce 1996 Dr. E. W. Matvejeva z Ústředního vědeckovýzkumného oddělení geologie a těžby drahých kovů v Moskvě píše, že přestože jsou tyto komponenty staré tisíce let, jsou technologického původu.
Tyto součástky jsou 20 000 až 318 000 let.
Kusy byly nalezeny v hloubce 10 až 40 metrů v geologické vrstvě staré 20 000 až 318 000 let.
Jak byli lidé v dávné minulosti schopni vyrábět, tak malé součástky a k čemu sloužily?
Někteří se domnívají, že cívky dokazují, že lidská rasa měla v pleistocénu vyspělou technologii, zatímco jiní tvrdí, že nálezy jsou dílem mimozemšťanů.
Artefakty byly zkoumány ve čtyřech různých zařízeních v Helsinkách, Petrohradě a Moskvě. Zdá se však, že další výzkum těchto drobných struktur skončil v roce 1999 úmrtím Dr. Johannese Fiebaga, hlavního badatele nálezu.
Zdroj: THE EPOCH TIMES